Něco tu nefunguje,
chybí či nehraje?
Chcete mi něco rychle
sdělit?
Napište to sem.


Čarodějnice 2004
5. ročník

30. dubna - 2. května

Složení motocyklů:

  • 3x JAWA 350 - Martin + Zdeňka, Marcel + Hanka, Honza Kotva
  • 1x BMW R65 - Pavel + Veronika
  • 3x Honda - Magna (Libor), CBR1000, TransAlp (Honza)
  • 2x Kawasaki - ZR7 (Pepa Kotva), GPZ500
  • 2x MuZ - Pavla + Veronika
  • 3x Suzuki - GS500 (Pavel), Bandit 600 (Martin), VX800
  • 2x Yamaha - DragStar (Marian), Virago 1100

Sečteno a podtrženo, 19 lidí a 16 motocyklů. Ne u všech jsem si zapamatoval jména, omlouvám se za tento nedostatek.

 

Čtvrtek, 29.4.

Předchozí večer jsem na motorku namontoval kufry, takže brzo ráno stačilo jen nanosit do nich nějaké ty věci, vzít benzín a v 9.45 jsem vyzvednul svou spolujezdkyni a přítelkyni v jedné osobě, tj. Zdeňku. Společnými silami jsme dospěli k závěru, že tankvak, který jsem nechal doma, se nám přeci jen bude hodit a tak jsme se pro něj ještě zastavili. Odlehčili jsme tím zadním kufrům a mohli jsme vyrazit - směr České Švýcarsko. Zkusmo jsem najel na hlavní silnici HK-Poděbrady s tím, že pokud by byl silný provoz a zároveň bychom nemohli držet alespoň 90 km/h (přeci jen 20koní na 350kg...), vzal bych to po vedlejších. Obavy ale byly zbytečné, bez problémů jsem držel tempo s auty (úprava výfuků se osvědčila) a v podstatě nás až do Poděbrad nikdo nepředjel. Kousek za Nymburkem jsme poprvé stavěli na krátký odpočinek a o chvíli později jsme byli v Benátkách nad Jizerou. Prohlédli jsme si zámek, v jehož prostorách sídlí Městský úřad (je fajn býti úředníkem...) a volným tempem jsme to vzali hopsa hejsa do Brandejsa, kde jsme udělali menší nákup, jehož značnou část jsme střelhbitě spořádali přímo na parkovišti přes obchodem. Naše další trasa vedla přes Mělník do Děčína, odtud podél Labe až do Hřenska. Silně nás znechutila přítomnost východních obchodníků, kteří své trpajzlíky nacpali i do této jinak krásné lokality. Nicméně čas byl pokročilý, a my jsme měli v plánu najít si nějaký pěkný a laciný nocleh v privátu či penzionu. Po několika neúspěšných pokusech, kdy bylo buď plně obsazeno, nebo daný objekt ještě nefungoval, jsme našli volný pokoj v Srbské Kamenici v penzionu Vesna. Cena byla přijatelná, pro čtvrteční noc jsme byli jedinými hosty, takže jsme se s majitelem domluvili, do pokoje si nanosili věci z kufrů a nalehko jsme vyrazili na večerní výlet. Řídili jsme se radou majitele penzionu, za Vysokou Lípou jsme zaparkovali motorku na parkoviště, helmy zamkli do kufru a pěšky se šli podívat na Loupežnický hrad. V živém hovoru jsme ale přehlédli odbočku vedoucí ke hradu a volně pokračovali kamsi do neznáma, což nám došlo až po 3 kilometrech. Vrátili jsme se tedy zpátky a na skalní útvar, který snad kdysi opravdu býval hradem, jsme vylezli po téměř kolmých žebřících (mé závratě už nutně potřebovaly osvěžit...) zároveň se západem slunce. Po chvíli focení jsme se vrátili k motorce a na ní pak do penzionu na chutnou večeři. Rád jsem přijal nabídku majitele penzionu, aby mi autem "zakryl" motocykl před případnými nenechavci, pak jen sprcha a zasloužený spánek.

Trasa: HK - Nymburk - Benátky nad Jizerou - Mělník - Štětí - Děčín - Hřensko - Srbská Kamenice

Ujeto: 282 km (pěšky: 6 km)

Pátek, 30.4.

Po ranním probuzení jsme se odebrali o patro níž na výbornou snídani. Poté jsme se sbalili, já jsem vychutnal krásy venkova v místním konzumu (mému nákupu 1 lahve minerálky předcházelo čtvrthodinové čekání, než si babičky vyměnily nezbytné informace) a cestou zpátky do penzionu jsem v turistickém centru vymyslel skupinový program na sobotu. Sedli jsme na motorku a odjeli o kousek dál do Jetřichovic, kde jsme na náměstí zaparkovali, helmy si odložili k příjemné slečně do turistických informací a po svých vyrazili na nedalekou rozhlednu, která byla vidět už zdaleka. Strmý výstup byl sice náročný, ale odměnou nám byl rozhled po širém kraji. Jedinou vadou na kráse byl silný vítr, který mi znemožnil výstup až na vršek rozhledny, tak jsem se omotal kolem zábradlí u stěny, foťák svěřil Zdeňce a při nejbližším klidném okamžiku jsem se přesunul níž do bezpečného závětří. Když Zdeňka dofotila, vrátili jsme se pro motorku a jeli k Pravčické bráně domluvit nějaké parkování na další den. To se nám vcelku zadařilo a mohli jsme prozatím České Švýcarsko opustit. Dojeli jsme do České Lípy, kde jsme v Hypernově nakoupili trochu toho jídla a u nejbližší pumpy dotankovali (spotřeba 4,2). Po krátkém přesunu jsme kolem páté hodiny byli v motorkářských jeskyních "Pekelné Doly". Tam už na nás čekal Milan s jeho MuZ, společně jsme tam seděli a tlachali, dokud v 7 nedorazil Marcel s Hankou s několika dalšími čarodějnickými kolegy. Chvíli po nich přijeli Honza a Pepa Kotvovi, o něco později majoritní část rodiny Konvalinků a zcela nakonec Honza Chaloupka a další z Týniště. Tím jsme byli všichni a zbytek večera jsme až do ranních hodin proseděli u Svijanského 13° piva. Pili jsme jednak na oslavu pátého ročníku našich Čarodějnických motocyklových setkání, jednak na vstup do EU. Chvíli s námi poseděl i pan majitel areálu, který nám trochu osvětlil historii jeskyní, jejich současnou situaci a trochu i chvíle budoucí.  Protože bylo v jeskyni chladněji než venku, spali jsme venku pod skalním převisem, ti otužilejší pak v jeskyni na zapůjčených matracích. Nutno podotknout, že noc probíhala vcelku klidně, i když se neobešla bez zběsilého týrání studených motorů - nebyl to ale nikdo od nás.

Trasa: Srbská Kamenice - Hřensko - Jetřichovice - Chřibská - Česká Kamenice - Nový Bor - Česká Lípa - Sloup v Čechách - Pekelné Doly

Ujeto: 89 km

Sobota, 1.5.

Ranní probuzení přišlo nelidsky brzo v podobě Honzy Chaloupky, který ve svých bagančatech chodil křížem krážem po kamenitém podloží, čímž vyvolával nesnesitelný hluk a v tom se opravdu spát nedalo. Vstali jsme, sbalili naše nocležiště a dali si u baru čerstvou česnečku a čaj. Ostatní se pomalu začali také probouzet (ti, kteří spali v temné jeskyni, pak podstatně pomaleji...) a po desáté hodině jsme byli připraveni k odjezdu. Po stejné trase, jakou jsme včera se Zdeňkou přijeli, jsme zase projížděli ke Hřensku. Tentokráte ale ne sami, nýbrž v čele kolony čítající 16 motocyklů a 1 tříkolku a byla to věru pěkná podívaná. Obzvláště pak na tváře nebohých řidičů, kteří nám byli nuceni dávat přednost :-). Po necelé hodince jsme zastavili na parkovišti v Mezní Louce, počkali na příjezd zpozdilců a po uschování přileb v hlídačově budce jsme nalehko vyrazili na naplánovaný pěší okruh. Po hodině jsme konečně došli na Pravčickou bránu. Vstupné 30,- odradilo drtivou většinu našeho zájezdu, což je vzhledem k nepřístupnosti samotné brány pochopitelné. Nahoru šli jen Honza, Pepa, Zdeňka a já. Výhled byl pěkný, ale v podstatě nic moc k vidění, příště bych tam nešel a ti, co zůstali dole, rozhodně o nic nepřišli. Zajímavostí byla cena za 2l láhev minerálky - 150 Kč. Tomu říkám přirážka... Po návratu ke zbytku jsme se rozdělili na dvě části: Pavla potřebovala odvézt do Děčína na vlak, takže ji Pavel s Veronikou dovezli na motocyklech. S nimi se na parkoviště vrátili ti unavenější (a prozíravější). V druhé části jsme zbyli my, asi 8 důvěřivců, co jsme vyrazili na zbytek okružní trasy, která podle milé paní z infocentra měla trvat jen chvilku s tím, že podstatnou část pojedeme na loďce. Už v Hřensku jsme byli skoro na pokraji sil, nohy zničené z motocyklových bot, dehydrovaní a hladoví. K tomu jsme zjistili, že k přístavišti lodiček nám ještě zbývají 2 km (v té chvíli jsme v nohách měli dobrých 13 km), svezou nás ani ne kilometr a půjdeme další 4 km zpátky k motorkám. Nemohl jsem se tedy divit, že se začaly ozývat dosti drastické nápady ohledně lámání mých končetin a podobné nehoráznosti.. Tak nebo tak jsme neměli na vybranou, došli jsme tedy ke stanovišti loděk, zakoupili lístky a absolvovali 20-ti minutovou plavbu krásnou Edmundovou soutěskou. Alespoň si naše znavené nohy krapet odpočinuly před náročným výstupem z hlubin soutěsky až k parkovišti našich motocyklů. K němu jsme dorazili asi o půl čtvrté, zcela zničení. Honza Kotva navíc cestou ztratil mobil, tak sednul na motorku a jel ho zpátky hledat, naštěstí úspěšně. Pracovní povinnosti ho odvelely zpátky do Hradce, tak nám jen zamával a zmizel v oblaku modrého dýmu. My zbylí jsme se v restauraci připojili k první části výpravy, která moudře sešla z Pravčické brány zpátky k motocyklům. Společně jsme poobědvali v místní restauraci, počkali na návrat Pavla a Veroniky a podél Labe přes Děčín jsme se přesunuli až k proslulým čedičovým varhanům v Kamenickém Šenově. Kolektivně jsme "přehlédli" zákaz vjezdu, vyrovnali se u varhan, udělali pár fotek a rychle odjeli za nespokojeného povídání kolemjdoucích důchodců. Pak přes Nový Bor zase zpátky do jeskyní. Část ještě odjela do nedalekého Sloupu na večeři, za což byli "vytrestáni" krátkou přeháňkou. Večer jsme šli silně unavení spát kolem jedenácté, opět pod skalním převisem.

Trasa: Pekelné Doly - Nový Bor - Kamenický Šenov - Chřibská - Jetřichovice - Mezní Louka - Hřensko - Děčín - Kamenický Šenov - Nový Bor - Pekelné Doly

Ujeto: 110 km (pěšky: 20 km)

Neděle, 2.5.

Vstali jsme do pošmourné oblačnosti, ale zatím bez deště. Snídaně byla stejná jako předchozího rána, tj. česnečka za 15,- a čaj do půllitru za 10,- (velice lidové ceny). Když se k tomu přidá nocleh bez poplatku s motocyklem doslova u hlavy, není co řešit. Kolem desáté jsme byli všichni připraveni k odjezdu. Jako první nás opustil Milan, který se vracel zpátky do Prahy. My ostatní jsme se okolo Máchova jezera přesunuli do Mladé Boleslavi na pumpu, odtud pak do motocyklového muzea JAWA v Rabakově u Libáně. Po prohlídce se od nás oddělil Pavel s Veronikou, se zbytkem jsme se vrátili do Hradce, kde jsme akci oficiálně zakončili a rozpustili.

Ujeto: 150 km

Závěrem

Celkem jsme ujeli 630 km, přičemž nám nespadla ani kapka deště (vyjma hladové skupinky, která si v sobotu vyrazila na večeři) a technické problémy se nám po dlouhé době smůly zase jednou vyhýbaly. Loňské předsevzetí ohledně menšího počtu ujetých kilometrů jsme, myslím, splnili, finančně to vyšlo parádně a byl to jubilejní ročník, jak má být. Vcelku pochopitelnou výhradou je sobotní pěší výlet, za který se všem dotčeným omlouvám - příště budu lépe plánovat. Inu, ani na infocentra se nedá 100% spolehnout.

Doufám tedy, že se výlet líbil a že se sejdeme za rok (nebo i dřív?).

Poděkování

  • Bambusovi za podrobnou mapu Českého Švýcarska, kterou jsem nechal doma
  • milé paní z infocentra Srbská Kamenice, která mi sdělila tak přesné informace o pěší tůře
  • všem, co mi vyhrožovali mučením, potažmo smrtí, že tak neučinili :-)