Čarodějnice 2006
7. ročník

28. dubna - 1. května

Úvodem

Po všech pokusech se nakonec nepodařilo zajednat vytouženou exkurzi v žádném z povrchových dolů v oblasti severozápadních čech. Do toho se přidala předpověď počasí připomínající polovinu listopadu a mě samotného trápila dvoudobá technika. A vyrážejte si v tom na Čarodějnice...

Pátek, 28. dubna

Plán je stručný: v 11 hodin se sejít na OMV a společně vyrazit směrem k Chomutovu cestou co možná nejméně přímou. Ranní probuzení v 8 hodin, rychlá snídaně a přesouvám se do garáže, pokusit se zpojízdnit motocykl, který není možné za tepla nastartovat a roztočit přes 4.000 otáček. Po veškerých pokusech končím s nevyřešeným problémem a potupně jedu v 11 hodin na benzinku oznámit souputníkům, že - stejně jako vloni - strávím první den Čarodějnic v garáži. Pokud se zadaří, přijedu navečer. Tím se loučíme a já se vracím do garáže. Smířen s osudem postupně demontuji stále důležitější komponenty a smutně obracím zrak ke Zdeňce doufajíc, že zavelí "Autem!" a budu moct zanechat nezábavné práce. Ta je ale neoblomná a světe div se, kolem půl čtvrté se vracím spokojený ze zkušební jízdy. Jedeme! (pro ty, kdo touží být blíže obeznámeni s příčinou neobvyklé poruchy, čtěte zde).

Během chvilky jsme sbaleni - tentokrát si vystačíme s horním kufrem a malým tankruksakem (do něj se stěhují nepromoky), máme zamluvené chatky s povlečením. Chvilku po půl šesté vyrážíme: teplota kolem 12°C a nic dobrého nevěstící tmavé mraky na západním obzoru, nicméně opouštíme Hradec a během pár kilometrů si ověřuji, že bezdotykové zapalování byla dobrá volba. Tempem přes 100 km/h zdoláváme velmi nudný úsek HK-Poděbrady s malým zpestřením v podobě projížďky po nově zprovozněné části dálnice D11 u Chlumce. U Poděbrad se stáčíme na pražskou dálnici a svižně krájíme kilometry. Při předjíždění kamionu jako naschvál dochází benzín, takže si dáváme scénku z "Vrchní, prchni", na druhý pokus to vychází a chvilku poté tankujeme na benzince. Krátký pohled na západ a rovnou si bereme kombinézy do deště. Po pár kilometrech jízdy se prudce ochlazuje a začíná krápat - slabě, ale vytrvale. S těmi jednovrstvými koženými rukavicemi jsem neudělal dobře, ty kvalitní zateplené se mi ale válí doma v polici :-(. Přes Prahu projíždíme v dešti, tu a tam projedeme nějakou tu kolonu (zkraje sezóny si jen pomalu troufám využívat přednosti motocyklu) a jedeme dál směr Chomutov. Zima je vlezlá, levou ruku si v rámci možností vyhřívám na válcíh, pravá se statečně drží - ale u Slaného v ní ztrácím cit, takže na pumpu a rozmrznout. Kolem proletí tři motocykly - Marcel s Hankou, Martin Šec a Petr s Ivanou. Po chvíli i my můžeme pokračovat a cesta do Vikletic je otázkou čtyřiceti minut. Se soumrakem si všímám, že přední světlo svítí zoufale vysoko, ale už to neřeším, hlavně dojet. Ve Vikleticích se potkávám s trojicí, která nás míjela, společně nacházíme kemp a pár minut na to parkujeme motocykly vedle chatek.

V místní hospodě už sedí několik otužilců z "ranního" pelotonu, rádi se k nim přidáváme a jelikož studené pivo se v rukách skoro nedá udržet, bereme zavděk svařákem. Kolem půlnoci se jde spát. V chatce je zima, kterou ale po chvíli zdoláváme zapnutím obou plotýnek elektrického vařiče :-)

Ujeto: 220 km (trasa ke stažení: )

Sobota, 29. dubna

V průběhu noci je na střeše chatky slyšet bubnování deště, který trvá až do rána. Vstáváme v devět, dobře že nám nedopadla exkurze: teplota lehce nad nulou, vytrvalý slabý deštík - v tom bychom do Chomutova neradi jeli. Nedá se dělat nic jiného, než vyčkat otevření restaurace a začít konzumovat teplá jídla a nápoje. Hospoda má však zásadní vadu na kráse - není uzavřená, 3 metry širokým vchodem nám dovnitř proudí vlezlá zima. Střídavě pendlujeme mezi vyhřátou chatkou (2-plotýnkový elektrický vařič dovede divy) a hospodou. Kolem druhé jdeme pěšky do Vikletic najít nějakou hospodu s dveřmi, kde bychom mohli v teple poobědvat; nic tu ale v blízkém okolí nefunguje, tak bereme zavděk nevábnou, ale docela vyhřátou restaurací Bouda. Po obědě sem tam začíná vykukovat slunko a dělíme se na dvě skupinky: ti, kdo během dne požili alkoholické drinky (zůstávají v hospodě) a zbytek, kdo odolal vábení metly lidstva. Patřím mezi druhou squadru, společně vyrážíme na krátký výlet směrem na Flájskou přehradu. Už v nedalekém Chomutově je mi hrozná zima a pohled na digitální teploměr místní Benziny to ještě zhorší: 5°C. Nevzdáváme to a jedeme po kratším navigačním zmatku do Litvínova. Po cestě si všímám hřebenu Krušných hor, kde od včerejška nasněžilo. To asi na Fláje nevyjedeme, všichni už máme motorky přezuté na letní gumy. V Litvínově tankujeme, já si dofukuju pneumatiky o nějakou tu atmosférku navíc (podcenil jsem jarní přípravu) a jedu do města podojit bankomat, zatímco se ostatní vyhřívají u kávy. Než najdu vytoužené zařízení, podaří se mi i triumfální vjezd do tramvajového nádraží, naštěstí si tento exces nevyžádá ztráty na životech. Zpět na pumpě svorně rušíme výlet na Fláje a namísto toho jedeme pod vedením místního rodáka Honzy Kotvy na romantickou vyhlídku "Červený Hrádek" umístěnou nad Mostem. Stoupání k ní vedoucí by se dobře vyjímalo v extrémních Alpských průsmycích, v Mostě mě ale překvapuje. Seshora je perfektní výhled po širokém okolí, včetně autodromu. I samotná vyhlídka je ve velmi dobrém stavu, věž je ale bohužel zavřená. Sjíždíme do Mostu na nákupy a pak přes Žatec zpátky domů. Večerní posezení v hospůdce a hajdy spát do vyhřáté chatky (vařič dostává zabrat).

Ujeto: 81 km (trasa ke stažení: )

Neděle, 30. dubna

Ráno, světe div se, se probouzíme do krásné oblohy. Zima je sice pořád nepříjemná, ale aspoň už nám neprší. Během ranního sprchování jsem potěšen tekoucí teplou vodou, vzápětí slyším z vedlejšího záchoda spláchnutí a nato se z centrálního kanalizačního otvoru uprostřed sprch začnou valit hov... teda exkrementy. Tomu říkám dobré ráno. Před jedenáctou vyrážíme v plném počtu směrem na jihozápad se zastávkou v Kadani na tankování. Odtud přímou čarou na Karlovy Vary a dál na hrad Loket. Silnice jsou v perfektním stavu, ta naše se line podle řeky, levá střídá pravou, na tohle jsem se těšil už z domu. Na Lokti  spořádaně vyrovnáváme motocykly na chodník a věnujeme necelou půlhodinku prohlídce hradu a vísky pod ním. Na jídlo to tu nikde nevypadá, zejména z cenových důvodů. Vracíme se tedy zpět na magistrálu E48 a projíždíme kolem Sokolova na Cheb. Kolem silnice se začínají množit hnusní trpajzlíci a ještě ošklivější "sociální pracovnice". Na oběd zastavujeme v malém motorestu: hostů tam sice moc nemají, ale než je poslední z nás nasycen, uběhnou dvě hodiny. Před čtvrtou hodinou zastavujeme u dnešního cíle - rezervace SOOS, kousek od Františkových Lázní. Za 50 Kč vidíme místní muzeum, malou ptačí ZOO a především se můžeme projít po dřevěných lávkách, vybudovaných nad rašeliništěm. Procházka je na necelou hodinku, nic extra zajímavého, ale pěkné. Ze SOOSu jedeme po docela malých silnicích zase zpátky na sever směr Chodov, abychom si alespoň průjezdem skrz důlní areály vynahradili exkurzi, která nám nedopadla.Cestou nás opouští Olda, hnán čerstvými rodičovskými povinnostmi.  Na příhodném místě děláme pár fotek a jedeme k nejbližší pumpě, aby Martin "Prcek" mohl doplnit svou VejTRu. Tam se dělíme - kdo nemá na večer nakoupeny ingredience, jede do Karlových Varů na nákup; kdo už nakoupeno má, jede za mnou přímo do Vikletic připravit oheň. V Karlových Varech nás trochu mate objížďka a neplánovaně míříme na Prahu. Vracet se nám nechce, takže to táhneme dál, v Lubenci zatáčíme na sever a po velice příjemných okreskách dorážíme v podvečer do kempu. Z recepce přináším dvě otýpky dříví, ze kterých stavíme jakousi parodii na ohniště. Zapalujeme toaletním papírem a po chvíli se nám daří přimět zvlhlé dříví ke spolupráci. Moc pěkný oheň nemáme, spíš takové "dýmiště", ale v mžiku je nad ním mrak špekáčků :-) Kolem půnoci hasíme oheň a jdeme spát.

Ujeto: 230 km (trasa ke stažení: )

Pondělí, 1. května

Konečně! máme nejen pěkné počasí, ale docela i teplo. Mažeme řetězy, loučíme se s kempem a jedeme domů. První zastávkou je Křivoklát; procházíme se po nádvoří, pár fotek a pak už nás hlad nekompromisně žene do Berouna, kde máme u železničního přejezdu vyzkoušenou hospůdku. Jelikož je to "steak house", plníme žaludky exotikou a na parkovišti pod rozkvetlou třešní plníme "povinnosti" vyplývající z prvního májového dne. Zahřát motory, napsat závěti, rozloučit se z příbuznými - a je to tady! - závodní okruh Beroun-Karlštejn nás volá. Máme štěstí, v našem směru nejede žádné auto a tak si až do Srbska řádně užíváme benefitů jedné stopy. V Karlštejně děláme pár fotek s hradem a tím veškerá zábava končí, už jen dojet domů. Na výběr máme nejnudnější D11, ještě nudnější silnici č.2 na Kolín  a nijak zábavnou dvanáctku na Kutnou Horu. Rozhodujeme se pro dvojku, tempo 100-110 km/h a po chvilce už v Kolíně plníme nádrže. Jelikož se zanedlouho naše cesty rozdělí, loučíme se, společně pak ještě přes Přelouč jedeme na Kunětickou horu, tam mávání a v šest parkujeme motocykl na dvoře.

Ujeto: 270 km (trasa ke stažení: )

Závěrem

Celkem jsme během 4 dnů ujeli 800 kilometrů. Kdyby mi někdo v pětistupňovém deštivém dni nabídl projížďku na motorce, nevybíravým způsobem bych odmítnul. Nejen, že jsme se nepřízní počasí nenechali odradit, ale k tomu jsme se ještě sjeli v počtu, který asi nikdo nečekal. Na to se bude v parných letních dnech krásně vzpomínat.

A dočkali jsme se malého překvapení: letošní rok proběhl zcela a naprosto bez technických komplikací na cestách.

Motocykl mě opět mile překvapil, montáž bezkontaktního zapalování se ukázala jako dobrá volba. Spotřeba 4,7-5,8 l/100 km plně odráží nasazené cestovní tempo.


Na rozloučení malé panorama. Pro plnou velikost na něj klikněte pravým myšítkem a zvolte "uložit cíl jako".