Čarodějnice 2007
8. ročník

28. dubna - 1. května

Úvodem

8. ročník čarodějnic je historicky prvním, kterého se nezúčastní žádný tuzemský motocykl. Předpověď počasí vynikající, k dispozici celé 4 dny volna.

SOBOTA, 28. duben

Na benzinku v Týništi přijíždíme s patnáctiminutovým zpožděním v deset ráno. Na místě už čeká pár motorek – je to dobré, nejsme poslední. Během chvilky doráží i zbytek, a tak letošní Čarodějnice můžeme odstartovat v sestavě 19-ti osob na 12-ti motocyklech – z toho 3 stroje nás dojedou cestou. Bereme směr východ po hlavní silnici č. 11 na Ostravu – počasí se zdá být nezkazitelné, technika pracuje, provoz zvolna slábne a takováhle „moto-idylka“ nám drží až kousek před Žamberk, kde Prcek hlásí defekt zadního kola. Dělíme se – rota A zůstává na místě, rota B pokračuje dál na Suchý vrch. Příčina defektu je zřejmá – tlak utíká v místě opravovaného průpichu. Ke slovu tak přichází má sada na opravu defektů: ze 3 knotů se 2 trhají, ale jeden konečně zůstává na místě. Pneumatiku dofukujeme sprejem na opravu defektů a zdá se, že je vše OK pro nouzové dojetí do pneuservisu v Písečné. Ještě jednou se dělíme – Prcka doprovází Honza Kotva, a my ostatní spěcháme dojet rotu B. Parkoviště pod Suchým vrchem je prázdné, tak jsme zřejmě dojeli pozdě. Pokračujeme tedy dál po jedenáctce až do motorestu Skřítek, kde byl domluvený sraz u oběda. Tam ale opět rotu B nenacházíme, a po krátkém telefonátu je jasno: minuli jsme se na parkovišti na Suchém Vrchu, kde jsme nepozorovaně projeli, zatímco oni byli na rozhledně. Teď teprve odjíždějí z rozhledny; nám to trvalo hodinu, uvidíme kdo má na jedenáctce lepší časy... Dáváme se tedy do oběda, kuchyně na Skřítku je na dobré úrovni a krátce po jídle dojíždí i ostatní. Solidárně čekáme i na jejich oběd, abychom se už zbytečně netrhali a kolem druhé můžeme pokračovat dál směrem na jihovýchod. V Rýmařově sjíždíme ze silnice č. 11 na Šternberk, kde nás čeká další bod v programu – závodní trať Ecce Homo. S drobnými obtížemi nacházíme její začátek a v rámci dopravních předpisů si ji užíváme. Z vysílačky se ozývá žádost o benzinku, takže odjíždíme směrem na Olomouc. Krátce za městem míjíme dopravní nehodu – v příkopě leží rozmlácený motocykl, za krajnicí felicie s šípovitě prolomenými zadními dveřmi; lehko domyslet, co se stalo. Hned je má ruka na plynové rukojeti klidnější. Stavíme na Shellce, kde svému V-twinu dopřávám trochu V-poweru. Pro úsporu času jedeme z Olomouce kus po dálnici až k Lipníku n.B., tam sjíždíme a po pár kilometrech zastavujeme na parkovišti pod hradem Helfštejn. Památka je bohužel zavřená, takže nezbývá než pokračovat přes Zlín do Luhačovic. Na místě jsme lehce po sedmé; kemp vypadá opuštěně, ale po pár telefonátech se mi konečně podaří sehnat správce. Dostáváme klíče od chatek, pomalu se ubytováváme a protože místní restaurace je i přes slíbený provoz zavřená, vydáváme se pěšky do 3km vzdálených Luhačovic na jídlo. V první hospodě se už nevaří, ale v té další nám vycházejí vstříc; po večeři se vracíme do chatek.

Ujeto: 320 km

NEDĚLE, 29. duben

Vstáváme v 8 ráno do pěkného počasí, i když je venku trochu chladněji než slibovali meteorologové. Sprcha, snídaně a o půl desáté vyrážíme. Neděli má perfektně naplánovanou Honza – základem byla trasa zveřejněná v časopise MotoRoute, začínáme prohlídkou Slušovic. Motorky parkujeme u dostihového závodiště a kocháme se socialistickou utopií; za zmínku stojí zajímavá motorkářská hospoda. Se zastávkou pro benzín se přesouváme do blízkých Vizovic s vidinou exkurze v Jelínkově lihovaru, ale je zavřeno. Alespoň zjišťujeme otevírací dobu, startujeme motorky a míříme k dalšímu bodu programu, kterým je oběd na horské chatě Vsacký Cáb nedaleko Vsetína. Hanka tam má příbuzné a slíbila dobré pochutnání. Po cestě mi je krapet zima – kde je to slibované 26° vedro? K tomu se na obloze honí oblaka, no já bych chtěl být meteorolog. Ve Vsetíně mě předjíždí autobus – tzn. Marcel s Hankou na eSTéčku, a ujímá se vedení. Po pěkných serpentýnách odbočujeme na lesní cestu, která vede stále vzhůru, přičemž se zima stupňuje a padá mlha. Prima. Po 3 kilometrech jsme u chaty, parkujeme motorky a sedáme si ke stolům – jsme rádi za vyhřátou jídelnu, venku je sychravo. Po dobrém jídle ještě kafe.... počasí se nelepší, tak dezert.... venku stále beze změn, tak se oblékáme, ještě sklepat vodu ze sedel motocyklů a jedeme pryč. Počasí je tak „vlídné“, že než zastavíme u přehrady Bystřička pár kilometrů dál, mám zimu zalezlou za nehty. Hráz je nedávno opravená a velice pěkná. Dále máme v programu Pustevny, ale s ohledem na mou celkovou promrzlost zůstávám se Zdeňkou v nížině a jedeme si zatím nakoupit. Marcel mě upozorňuje na hřebík zaražený v zadní pneumatice, takže zatímco všichni odjíždějí do dalších výšin, kontroluju na pumpě tlak – je OK, zkušební slina potvrzuje že nám nic neutíká. V Rožnově nakupujeme něco k jídlu a pití na večer a přesouváme se na domluvené místo srazu s ostatními. Během půlhodinky se sjíždíme a společně po perfektní zatáčkovité silnici zdoláváme Soláňské sedlo. Ve Velkých Karlovicích se dáváme vpravo a v Novém Hrozenkově odbočujeme na silnici alpského typu s provozem řízeným semafory - Vranča. A je to tak, přijíždíme k červené a deset minut čekáme na zelený interval. Jakmile to blikne, údolím se rozehřmí 12 motorů a vyrážíme po 15% stoupání vzhůru – samozřejmě s ohledem na maximální povolenou rychlost 30 km/h :-). Nahoře nás čeká velké parkoviště, slovenská hranice a krásné panorama Beskyd v zapadajícím slunci, které je odměnou za pětiminutový výšlap na hřeben. Sjíždíme zpátky a vracíme se do Luhačovic. Cesta mezi Valašskou Polankou a Vizovicemi má správný říz, ale jedeme ji už za soumraku a přes své tmavé plexi nevidím dost na to, abych si ji správně užil – snad příště. Do kempu se vracíme opravdu zmrzlí, takže rychle v chatě zapnout topení, otevřít víno a šup do peřin.

Ujeto: 223 km, nedělní trasa (export z GPS)

PONDĚLÍ, 30. duben

V 11 hodin je pro nás připravena loď ve Strážnici, takže ve čtvrt na deset odjíždíme. Nejprve povinná zastávka na pumpě, která se u některých mění i ve snídani a tak ztrácíme víc času, než bychom rádi. K tomu nás v Uherském Brodě čeká dopravní uzávěra a zácpa, takže to s příjezdem na čas nevypadá dobře. Nakonec ale parkujeme u přístavu ve Strážnici v 10:58, to není špatné. Helmy si dáváme do budovy, hned je o starost méně a nasedáme na 20-ti místnou loď Ámos. Během hodinové plavby po Baťově kanále se od průvodce dozvídáme informace o historii i současnosti plavby na kanále.

Poněkud kuriózní je průjezd skrze plavební komory: dopředu jsem se telefonicky ptal, zda pojedeme skrz plavební komory – odpověď zněla „ano, skrz 2 funkční plavební komory“. Nalákán touto vidinou jsem rád souhlasil s cenou 1500 Kč za plavbu. V reálu jsme sice projeli skrze 2 funkční plavební komory, ale protože nebyl „komorovací den“, byly zcela otevřené a tak se žádné stoupání ani klesání nekonalo.

Z přístavu míříme na oběd do motorestu v nedalekém Petrově. I přes úvodní nevalný dojem je to nakonec nejlepší jídlo, které jsme po cestě dostali. Počasí nám přeje, a tak obědváme na zahrádce s přímým výhledem na krásně vybarvené vinné sklípky – „Plže“. Po jídle se rozdělujeme: rota A míří podle původního plánu na hrad Buchlov, rota B využívá tipu od průvodce po Baťově kanále a jede přes Slovensko na Velkou Javorinu – nejvyšší kopec široko daleko. Jelikož patřím k vyznávačům kvalitního asfaltu a beztak nemám zelenou kartu, jedu s dalšími 3-mi motocykly na Buchlov, sraz s rotou B dáváme večer v kempu. Podle mapy nás do Buchlova čeká zatáčkovitá cesta; v reálu je to ale naprosto katastrofální povrch, jedeme maximálně čtyřicítkou a čekáme, kdy z těžce zkoušených silničních motorek začnou padat součástky. Korunu tomu nasazuje dopravní značení – po dlouhém „tankodromovém“ úseku, kde si Michal s Radkou silně škrtli centrálním stojanem jejich GSX, je na silnici dopravní značka „nerovnosti v úseku 1 km“ – no překvápko... Nakonec se z toho pekla dostáváme na hlavní tah E50 mezi Brnem a Uherským Hradištěm, otáčkoměr letí do červeného pole a vychutnáváme si vynikající zatáčky na buchlovských kopcích. Po adrenalinové chvilce zatáčíme ke hradu Buchlov. Ten je bohužel v pondělí zavřený, tak si aspoň dáváme na zahrádce kafe. Cestou zpátky vyzvedáváme na odpočívadle u Trempa Honzu Kotvu a společně jedeme do Uherského Hradiště na nákup surovin pro večerní čarodějnické grilování. Centrum je zacpané, pomalu ale dojíždíme k Hypernově a děláme si zásoby. S řádně zatíženými kufry odjíždíme zpátky do Luhačovic. Jelikož je rota B stále na cestách, připravujeme gril, nějaké dříví a kolem sedmé zatápíme, ať se nadělají uhlíky. Krátce poté doráží i zbylí výletníci, tak vyměňujeme zážitky a celý zbytek večera trávíme u grilu pojídáním mrtvých zvířat, která zapíjíme lahodnými moky.

Ujeto: 198 km, pondělní trasa (export z GPS)

ÚTERÝ, 1. květen

Ráno během snídaně luštím mapu a dlouze vymýšlím, kudy se v poslední den prodlouženého víkendu vracet domů, aniž bychom se pohybovali po hlavních tazích s hustým provozem. Honzova navigace má identickou trasu spočítanou během pár vteřin po stisku tlačítka „veď domů“ – šikovná hračka :-) Platíme na recepci ubytování, v Luhačovicích plníme nádrže a vyrážíme na pěší procházku po kolonádě. Do lesku Karlovarské kolonády zde něco schází, ale lázeňské pobyty zde musí být taky velmi příjemné. Dáváme si pár čerstvých oplatek , sedáme na motorky a odjíždíme. Teplota se stále pohybuje jen lehce nad 10°C, takže se už hodně těším na horkou vanu. U Otrokovic nám trochu zmatkuje navigace, tak stavíme na pumpě ujasnit situaci. Po krátké pauze jedeme dál, příští zastávka: oběd. Projíždíme Tlumačov, po levé straně je rohový dům kde sídlí PSI Hubík, a v další obci (Hulín) už zastavujeme u slibně vypadajícího motorestu. Zrovna vychází skupinka cyklistů, která nám dává dobré reference na místní kuchyni. Jejich slova můžeme během následující hodiny potvrdit, a dobře najedení pokračujeme v návratu do domovů. Po průjezdu Prostějovem se opět držíme na okresní silnici s nízkým provozem, za Jevíčkem je obzvlášť malebná (až na hustě rozsypaný štěrk). Před Svitavami nám končí romantická projížďka, protože se napojujeme na hlavní tah Brno-HK a v silném provozu končícího prodlouženého víkendu se vracíme domů.

Ujeto: 220 km

Závěrem

Celkem jsme během těch 4 dnů ujeli tisícovku kilometrů po pěkných koutech jihovýchodní části republiky. Kromě Prckova defektu jsme se obešli bez technických problémů (i když, některé starší kousky měly v chladných ránech sníženou ochotu startů...) a jediné mínus připisuju meteorologům - předpovídaných 26°C a reálných 13°C jsem prostě neměl jak vyrovnat, neb veškeré termoprádlo odpočívalo doma.

PS - po návratu domů jsem z pneumatiky vytáhl 4-centimetrový hřebík, ozvalo se "pssssssssssss" a guma byla prázdná.

Celková trasa (export z GPS)