ČARODĚJNICE 2008

1. - 4. května

Čtvrtek, den první

Původně naplánovaný sraz na půl desátou odkládáme kvůli nepříznivému počasí o hodinu; o půl jedenácté se na smluvené pumpě OMV scházíme téměř všichni. Sice stále poprchává, ale satelitní snímky ukazují přeháňky jen v oblasti Hradce a Liberce, takže ještě měníme původní plán a místo na Ještěd vyrážíme na jihozápad. Za Kutnou Horou už se dělá krásně, takže i ti největší pesimisté svlékají nepromoky. Na oběd se stavujeme přímo v Sázavě v restauraci "Za vodou" přímo u mostu; obsluha nezvládá a po hodině a půl nám na stole přistává podprůměrný pokrm za nadprůměrné ceny - sem už tedy ne. Alespoň k něčemu to zdržení bylo dobré - po dobu oběda vydatně pršelo, ale obloha se zase vybrala. Pokračujeme přes Benešov, podjíždíme Prahu na Zbraslavském mostě a míříme přes Karlštejn na Beroun. V průjezdu zatáčkovitým úsekem nám bohužel brání uzavírka v Srbsku a tak do Berouna přijíždíme po objízdné trase. Ve městě se stavujeme v místním pivovaru a přes Křivoklát a Rakovník přijíždíme po sedmé hodině do kempu v Jesenici. Chatky jsou za 600 Kč/noc celkem fajn, na jídlo jdeme do města.

Ujeto: 250 km (mapa)

Pátek, den druhý

Po snídani jedeme na exkurzi do hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích u Kladna. Motorky parkujeme v areálu, helmy se stěhují do pokladny a už se nás ujímá bývalý zaměstnanec - dnes průvodce. Následující 3 hodiny trávíme prohlídkou útrob areálu, ve kterém se ještě v r. 1997 naplno těžilo černé uhlí. To vše včetně videoprojekce, průchodu tréninkovou budovou pro záchranáře a prohlídky skutečné důlní techniky za 40 Kč na osobu. Po prohlídce jedeme na oběd do Lán; na doporučení místních zkoušíme malou hospůdku stranou od hlavní ulice, ve které bychom se měli najíst za rozumné peníze. Od pohledu je to prvotřídní pajzl, ale s vynikající gulášovkou. Nasycení jdeme o kousek vedle do muzea sportovních vozů. Vystavené modely jsou tu poněkud nahusto, ale fotit se d a za návštěvu to tady stálo, i když po shlédnutí internetových stránek jsem čekal něco víc.

Večer nás čeká opékání, tak v Rakovníku nakupujeme buřty a klobásy na oheň. Jen co po příjezdu do kempu zaparkujeme motorky, spouští se mohutný liják i s kroupami, tak pod střechou na zápraží myslíme na Honzu, který jel z Lán ještě prohlédnout nedaleké větrné elektrárny; přijíždí dokonale promočený asi hodinu po nás. Oheň startujeme bez ohledu na provlhlé dříví, každý přidává trochu svého "know-how" a po chvíli už okolím voní opékané klobásky.

Ujeto: 140 km (mapa)

Sobota, den třetí

Původně jsme na dnešek plánovali návštěvu železničního muzea v Lužné u Rakovníka, ale jelikož Křivoklátsko je opravdu krásný kout světa, měníme program, vypouštíme muzeum a namísto něj vyrážíme k Plzni. První zastávkou je Hromnické jezírko - přírodní útvar se slabou koncentrací kyseliny sírové. Příjezdová cesta - byť značená - je pouze kamenitá a k tomu ještě hodně strmá - opravdové "labůžo" pro můj stroj. Z Hromnice jedeme k nepříliš známé technické zajímavosti u obce Klabava. Jedná se o staré odvodňovací tunely, které v minulosti sloužily pro svedení stejnojmenné řeky mimo její přirozené řečiště. Dnes se již nevyužívají a je možné se k nim (odvážnější povahy i do nich) podívat.

Jak se dostat k tunelům? Z obce Klabava se dejte na jih, po cca 300 metrech odbočte vpravo u plynostanice a po silnici pokračujte, až po cca 1km přijedete k vodě. Před ní je odbočka vpravo ukončená závorou. Tam je nutno sesednout a pokračovat pěšky za závoru až k řece, přes kterou vede po pravé straně lávka. Po ní přejděte a pokračujte ve stejném směru skrze roští, jsou tam vyšlapané cestičky a k tunelům je to cca 50 metrů.

Od tunelů jedeme do Rokycan, kde si na náměstí dáváme jídlo na zahrádce. Během oběda jsme trochu nervózní, když se kolem motorek začínají pohybovat spoluobčané tmavší barvy pleti, ale několik našich zběžných kontrol spolehlivě hatí jejich případné vedlejší úmysly. Po jídle jedeme do nedaleké Dobřivi, kde se nalézá vodní hamr. Exkurze začínají v celou hodinu, tak spolu se Zbudilovými a Hemelíkovými opouštíme zbytek výpravy, neboť momentálně dáváme předost zmrzlinovému poháru v nedaleké hospodě. Po skončení exkurze zase všichni vyrážíme do Zbirohu, abychom si prohlédli zámeckou zahradu; i toto je zde ale zpoplatněné, takže otáčíme a jedeme do Točníku. Zde různými způsoby - někdo po značené stezce, jiní po skále - procházíme okolí zříceniny. Poté se ve Zdicích dělíme: většina se vrací zpátky do Jesenického kempu, my spolu s Honzou, Standou a Monikou jedeme výletní trasou. Z Křivoklátu podél Berounky krásným údolím po klikaté silnici, až v Kralovicích se otáčíme na sever a o půl deváté jsme v kempu. Neleníme a rovnou běžíme do města, abychom ještě stihli kuchaře v restauraci.

Ujeto: 250 km (mapa)

Neděle, den čtvrtý

Na dnešek připadá už jenom návrat. Vyčkáváme, až všichni odjedou, a vyrážíme přes Kladno na Okoř. Motorka zůstává na placeném parkovišti, helmy pěkně v budce a procházíme si podhradí. Z Okoře pak přes Kralupy objíždíme Prahu, v Sadové najíždíme na dálnici a vycházkovým tempem jsme ve tři hodiny doma.

Ujeto: 220 km (mapa)

 

Kdo všechno letos jel: Libor & Jana Vondráčkovi, David Chaloupka, Honza Chaloupka,Marcel s fretkou,  Prcek, Jakub Šmida, Petr & Ivana Zbudilovi, Standa & Monika, Michal & Radka Hemelíkovi a já se Zdeňkou.

Resumé: Celkem jsme natočili kolem devíti set kilometrů, prohlédli si jeden z nejhezčích koutů naší země a to vše v nečekaně vyvedeném počasí. Tak zase za rok!

PS - za fotky díky Honzovi.