GROSSGLOCKNER 2008

4. - 6. června

Úvodem

Co mě vlastně vedlo k tomu vyrazit na víkend na Glockner? Tak především do pravidelné výměny oleje mi zbývalo ještě 3.000 kilometrů; BT-čko má tak nastavené automatické počitadlo pro olejový interval, že nelze resetovat dokud se neaktivuje (1000 km před intervalem), takže se pokaždé snažím měnit až když se rozsvítí. Taky mi přišlo škoda vyhazovat docela dobrou přední gumu a desky, a z banky mi obden volají, že už ty moje peníze nemají kam dávat, ať koukám něco utratit – tak proč ne :-)

Pátek, 4.7.2008 – den první

Vstáváme v šest, hned sedám k internetu a kontroluju předpověď: od včerejška beze změn, takže od oběda by měl ustat déšť a na jihu nás čeká polojasno. Zdeňka jede do práce, dostala jen ½ dne volno; já zůstávám doma, abych připravil motorku a sbalil nás.

Začínám výběrem ubytování; nechce se mi jet se třemi kufry, takže přespíme v nějakém zimmer-frei. Přes portál www.tiscover.at vybírám bydlení v oblasti solné komory pod Salzburgem; dál během odpoledne těžko dojedeme. Výběr je slušný, měli bychom se vejít do €80 za dva lidi a dvě noci včetně snídaně. Rezervaci mají online, ale takhle na poslední chvíli radši volím telefon; první číslo to nebere, na druhém už mají plno a hned na třetí pokus slavím úspěch a zamlouvám nám pokojík penzionu Elfi v obci Gosau.

Zdeňka se vrací ve 13 hodin, rychle obědváme a o půl třetí startujeme. Vše se nám vešlo do horního kufru, v tankruksaku se vezou jenom nepromoky a mapa. Cesta ubíhá rychle, jenom ve Chrudimi je zácpa, kterou vcelku bezproblémově projíždíme kolem aut. První zastávku máme v Pelhřimově, druhou v Dolním Dvořišti; beru plnou nádrž a 10-ti denní Rakouskou dálniční známku pro motocykly za €4,40. Dálnici sice využijeme jenom v délce 100 km, ale připozdívá se a každá půlhodinka dobrá. Hranice překračujeme v 19 hodin a po čtyřiceti kilometrech najíždíme před Linzem na dálnici. Tu opouštíme u Attersee, po jehož břehu se dostáváme až k mé oblíbené spojnici mezi tímto jezerem a Bad Ischl. Škoda, že už je skoro tma, jedu raději opatrně. Lehce po desáté přijíždíme do Gosau, kde nás čeká nelehký úkol najít jen podle adresy naše ubytování. Situaci nám ale ulehčuje sama majitelka, která už zdálky slyšela dvouválec ve ztichlé alpské vesničce a šla nám naproti zamávat :-) Motorku nechávám před penzionem a sami se ubytováváme v malém pokojíku.

Ujeto: 480 km (trasa)

Sobota, 5.7.2008 – den druhý

Vstáváme před osmou, oba vyspalí dorůžova. Při otevřeném okně se v horském vzduchu spalo nádherně. Ubytování máme se snídaní, takže nám den nezačíná špatně. Z tankruksaku nechávám jenom spodní díl se slídou na mapu a o půl desáté vyrážíme. Z Gosau jedeme přes Annaberg naprosto famózní silnicí, levá střídá pravou na bezchybném asfaltovém koberci a ve slabém provozu je to pěkné svezení. Pokračujeme od Bischofshofen na Zell am See, na benzince plníme nádrž a koukáme, že se nám obloha trochu mračí. To ale nevadí, když to nebude vypadat dobře, najdeme si jiný cíl a na GG se vrátíme jindy. V Zellu odbočujeme na GrossGlockner strasse a světe div se, mraky nad námi se rozfoukávají. O půl dvanácté přijíždíme k bráně: u mýtnice chvíli stojím ve frontě s auty, ale pak si říkám – jak tady sundávat rukavice, lovit peněženku, vracet drobný? Takže raději otáčím a stavíme na odstavném parkovišti pro motorky, odkud jde Zdeňka vybavit vjezd pěšky. Vrací se nejenom s lístkem, ale i s dobrou zprávou – na monitorech byly záběry seshora a obloha je tam takřka bez mráčku. Foťák se z kufru stěhuje na Zdeňčin krk a vyrážíme. Provoz docela ujde, na slunnou sobotu jsem to čekal o dost horší. Auta tu jezdí velice pokročile, motorkám se necpou do cesty a tak je stoupání velice příjemé. S několika zastávkami na focení jsme během chvilky na Edelweissspitze, nejvyšším dosažitelném místě téhle vysokohorské silnice. Sám veliký Grossglockner nám zůstává skrytý v mraku, ale během chvilky se nám otevírá krásný výhled a foťák cvaká jako o závod.

Opouštíme „Biker's Nest“ na Edelweissspitze a o kus dál zastavujeme v domku s výstavou stavby GrossGlocknerské silnice; další zastávkou je až výšina Františka Josefa s úrovňovým parkovištěm, restaurací a výhledem (a možností sestupu) na ledovec.V restauraci si dáváme nějakou klobásku s gulášovkou, abychom zahnali všetečný hlad a jdeme se podívat do rozsáhlého infocentra. To by ale bylo na dlouho – venku je krásně, tak radši jedeme ještě jezdit; na informace se pak můžeme podívat doma na internetu. Podle mapy už další cesta k druhé mýtnici neslibuje tak zajímavé svezení, takže se vracíme k té první; beztak jsme nechtěli projíždět na jih.

Dolů mě to jako vždy chutná o něco míň než nahoru; je potřeba se víc soustředit na brzdění, což ve mně vyvolává nepříjemné myšlenky na jednu z předních destiček, která už před loňskou dovolenou měla slabý milimetr. Obložení nás ale neopouští a tak si i cestu dolů vcelku užíváme. Projíždíme Zell am See, abychom se do Gosau mohli vrátit trochu jinou cestou. Zatímco první úsek za to rozhodně stojí, v tom dalším (za Bischofshofen) bychom lépe udělali, kdybychom se byli bývali drželi ranní cesty. Po výjezdu na GG jsou totiž rovné úseky doslova nepříjemné...

 

V Gosau jsme kolem sedmé a začínáme mít hlad; po dnešní zkušenosti z restaurace na Franz Josef Höhe, kdy jsme za nepříliš povedené jídlo zaplatili víc než dost peněz, zkouším najít nějakou vývařovnu strýčka Donalda. Jedeme kvůli tomu až do Bad Ischl, kde to ale nevypadá, že by zde něco podobného vedli; nakonec ale máme štěstí a hned vedle lázeňské promenády usedáme s pořádným sendvičem. Ke konzumaci nám vyhrává lázeňský orchestr a tak se nám zpátky do Gosau ani nechce, vyrážíme až se setměním.

Co dodat ke GrossGlocknerské silnici, kterou jsem doposud ze svého programu vypouštěl?  Za €18 člověk dostane to, co na jiných průsmycích nebývá obvyklé: velice kvalitní povrch, několik informačních center s dobrým vybavením. Co se svezení na motorce týče, je to zde skvělé, ale tím už GG není jedinečný; v Alpách je více průsmyků s podobným "indexem motorkářské zábavnosti". Takhle blízko k nám ale žádný není. A pokud by snad někdo chtěl výlet zopakovat v tomtéž kalendářním roce na stejném motocyklu, stačí si jen schovat účtenku; opakovaný výjezd pak vyjde na €4.

Ujeto 390 km (trasa)

Neděle, 6.7.2008 – den třetí

Čeká nás cesta domů, takže vstáváme o něco dřív a po snídani jsme v 9 hodin v sedle. Předpověď zatím naštěstí nevychází, takže kam dohlédneme je modrá obloha. To mě vede k drobné změně v našem plánování a namísto nejkratší cesty domů si děláme drobnou zajížďku přes Mariazell. Začínáme takřka povinným výletem kolem Hallstattského jezera, kde po výjezdu s 23% stoupáním následuje perfektní svezení na Obertraun. Tam zábava na chvíli končí a spořádaně se přesouváme až za Admont, kde se silnice opět začíná klikatět. Zatáčíme na silnici č. 24 (Wildalpen – Mariazell) a to je opravdový nářez. Podle počtu motocyklů je vidět, že je to (nejen) u místních oblíbená lokalita. Kdo tady neojede pneumatiky až na hrany, tak už asi nikde. Za Mariazell opět pokračuje nepříliš zajímavá hlavní silnice a v třicetistupňovém horku svištíme domů. V Melku tankujeme, chladíme se nanukem a fotíme si místní klášter; pak už míříme přímo za hranice a v Dačicích si dáváme“obědovečeři“. Po čtyřech stovkách kilometrů jsme dnes rozlámaní až to pěkné není, a ještě nás čekají další dvě stovky – no nakonec se přemlouváme a ještě na ten pekelný stroj usedáme; doma jsme v osm večer. Hodinu po našem příjezdu se spouští liják.

Ujeto: 590 km (trasa)

Celkem jsme během víkendu natočili necelých 1500 kilometrů a sakum pikum nás to vyšlo na 6.000 Kč.

Užitečné odkazy:
www.grossglockner.at - informace, on-line kamery, lokální počasí
www.tiscover.at - ubytovací portál po Rakousku
www.map24.com - služba (počasí Beta), díky které jsme se perfektně strefili do slunného "okna" mezi dešťovými frontami.