NOVOHRADSKÉ HORY

9. - 10. května 2008

Předpověď počasí na druhý prodloužený květnový víkend byla slibná a tak jsme se rozhodli navštívit nevelkou, leč velmi zajímavou (a dosud nepoznanou) oblast Novohradských hor na jihu naší země.

V pátek ráno usedám ke všemocnému internetu a obvolávám penziony, hledaje nocleh pro dvě osoby. Všude je beznadějně plno, tak vyrážíme naslepo - buď něco najdeme na místě, nebo se holt budeme muset večer zase vrátit domů. Odjezd máme v 11 hodin a po dvou stovkách kilometrů v docela hustém pátečním provozu jsme kolem třetí konečně u Třeboně. Místní silnice jsou velmi příjemné, za vyzdvihnutí stojí č. 153 z Příbrazi do Chlumu u Třeboně a příhraniční z Českých Velenic do Nových Hradů. Nocleh nacházíme v Horní Stropnici - sláva, nebudeme muset večer domů a můžeme si pořádně prohlédnout Novohradské hory.

S naší poutí začínáme v Dolním Dvořišti, kam nás ze Stropnice přivádí nádherná silnice č. 154. V Rychnově nad Malší odbočujeme vpravo, čímž se k mé nevelké radosti na delší dobu loučíme s čímkoliv, co by připomínalo kvalitní silnici.

Novohradské hory jsou rozlohou velice malé (160km2, pro srovnání - Krkonoše 450km2); kdo by si ale myslel, že je projede "jedním vrzem", těžce by pochodil. Až na výjimky jsou totiž místní vedlejší silnice opravdu mizerné, vhodné možná tak pro kategorii cestovních endur. Asfalt je léty rozpadlý, místy překvapí díra či rozsypané kamení a tak rozhodně nečekejte zážitky z jízdy. Většinou jsme se pohybovali  tempem cca 30 km/h.

Ocitáme se nyní v oblasti, která byla za totality tzv. příhraničním pásmem - všechna obydlí byla opuštěna a časem zničena, zachovaly se jen výjimky (a vojenské objekty). V místě, kde se dostáváme na dosah státní hranice s Rakouskem, nás čeká zachovaný kostel spolu s informační tabulí o zaniklé obci Cetviny. Po krátké pauze pokračujeme dál přes Malonty do Pohorské Vsi, odkud znovu míříme na jih po slepé silnici k obci Pohoří. Cesta je v dezolátním stavu a tak u Pohořského rybníku raději otáčím. Příroda je tu všude krásná, trochu jiná než jsme zvyklí z domácího polabí. Shodujeme se, že podobné scenérie nabízí např. rakouská Nockalmstrasse, kde se za vjezd platí mýtné. Dost ale bylo kochání, hodina pokročila a vracíme se (opět po příšerných silnicích) do Stropnice.

Druhý den začínáme návštěvou Žumberku se zachovalou tvrzí; silnici, která nás sem přivedla z jižního směru, bych v mapě doporučil nahradit stezkou pro odvážné cyklisty - nikoliv pro silniční vozidla! Tvrz je perfektně opravená, pro zájemce jsou zde prohlídky. To nás ale zase tolik nebere, takže se vracíme do Nových Hradů a parkujeme motorku u vchodu do Tereziina údolí, což je vyhlídkový okruh pro pěší / cyklisty o délce cca 5 km. Po kilometru to vzdáváme, přeci jenom je docela teplo a v motorkářských botách není o co stát; s lepší výbavou na pěší turistiku bychom jej prošli rádi. Vracíme se zpátky k motorce a vyjíždíme do centra města Nové Hrady; při krátké procházce nacházíme zachovalý hrad.

   

Po zběžné prohlídce nádvoří opouštíme oblast Novohradských hor a čeká nás návrat domů; abychom to neměli jednotvárné, volíme trochu jinou trasu přes Novou Bystřici, kde i obědváme. Silnice, která spojuje toto město se Slavonicemi, patří k těm nejlepším, které si mototurista jenom může přát: kvalitní asfalt se kroutí do stran, nahoru i dolů a cesta je lemována malebnými scenériemi. Ještě si pak prohlížíme proslulé náměstí v Telči a před pátou parkujeme motorku doma.

Celkem jsme ujeli bezmála 700 kilometrů, z čehož valná většina padla na přesun - přeci jen to máme trochu z ruky. Za jedno- i dvoudenní výlet tyhle hory rozhodně stojí.